Dva dny zpátky jsem zažil zvláštní věc. Účastnil jsme se online semináře, který se koná každý druhý týden. Je to již rutinní záležitost. Vtip je v tom, že jsme se nikdy nepotkali na živo. Tím, že jsme se od začátku scházeli online, byl jsem zaražen vlastním uvažováním, když jedna z holek řekla, že se snad za pár měsíců sejdeme normálně a všechno probereme “face to face”. V té chvíli mi došlo, že jsem s takovou variantou ani nepočítal. Jako bych přijal za své, že se s těmito lidmi nikdy osobně nesetkám, i když žijí ve stejném městě a studují na stejné univerzitě. Jedná se o mimoškolní činnost, spojuje nás stejný zájem (tedy mít odbornou diskuzi o výzkumu psychoaktviních látek). Lze tedy předpokládat, že bychom si mohli rozumět, možná bychom se stali kamarády. Rozhodně je lepší online seminář než nic. To je bez debat. Jen mi přijde, jako bychom pomalu zapomínali, jaké to je žít a dělat věci tak, jak jsme byli zvyklí. Jak je viděl, dřív nebo později si člověk zvykne na všechno.
Asi bych jen dodal: snad nás léto vysvobodí!