Z ekologie, hned vedle konspiračních teorií, se stalo novodobé náboženství. A tak, jak to u masového chování bývá, i zde je dobré zpozornět. Jsem asi ten poslední, kdo by měl brojit proti ekologickému hnutí. Sám jsem studoval bakalářský obor, který kombinoval základy čisté ekologie (vědecké disciplíny, která je součástí biologie) a environmentálních věd. Schválně upozorňuji na tento rozdíl, protože většina lidí si ho vědoma není, a zároveň my ekologové jsme na nálepku EKO dost hákliví.
Včera byla středa, a to znamená, že jsem měl tenisový trénink. Dva spoluhráči se začnou bavit o studiu – jeden právě dělá předmět s názvem Sustainable Entrepreneurship a druhý před nedávnem dostudoval Sustainable Management. Už vidíte, kam tím mířím. Nechci znevažovat jejich studium, ale právě slovo “udržitelný” ve mně vzbuzuje tento dojem. Samozřejmě to není jejich chyba, ale na stranu druhou, jsou to oni, kdo této propagandě věří. Právě slepota jejich nevědomosti mě trápí nejvíc. Když jsem se jich při rozcvičce ptal, aby mi ten koncept udržitelnosti v podnikání lépe vysvětlili, nedostali jsem se dále než ke třem pilířům – tedy sociálnímu, environmentálnímu a ekonomickému, což jsou jakési základní aspekty udržitelného rozvoje. Dobře, ale to je snad úplně jasné a jinak to ani nejde.
V první řadě jde o to vydělat, tečka. At’ mi někdo tvrdí opak, věřit mu nebudu. To jsem jim také řekl, ale následují část jsem vynechal. Myslet na planetu Zemi je hezké, ale lidé jsou ovlivnitelní. A obzvlášť nebezpeční mi přijdou jedinci, kteří mohou být zapálení pro věc, ale pokud nejsou věci znalí, stávají se ještě snadnějším terčem manipulace. Dobré úmysly ne vždy vedou k dobrým rozhodnutím. Jeden z očividných příkladů jsou majitelé automobilů Tesla. Když se ale vrátím k podnikání a promítnu si, jakým způsobem funguje angel investing, startup scéna a venture capital, udržitelnost vidím v tom, že celý systém stále běží, funguje. Každý den se rodí nové společnosti a jiné zanikají. Mám snad vidět udržitelnost v tom, že investoři jsou jako sázkaři na dostizích, kde při startu mají nasmlouvaných hned desítky žokejů, ale do cíle dorazí pouze jeden? Kde je tedy ta udržitelnost? Je rodinné pekařství udržitelný podnik? Samozřejmě, ale pana pekaře těmto zvykům nemusí nikdo učit. Přijde mi, že na celé věci jsou nejvíce “sustainable” samy peníze. Určitá forma platidla tu byla od nepaměti a to mi přijde jako dostatečný doklad. Jak je vidět, nic lepšího nemáme. Peníze nejsou špatné, peníze prostě jsou.
Tím se opět dostáváme na začátek – k čemu nám je tato propaganda a proč jsou jí univerzity zaplaveny? Kvůli pánům pekařům to asi těžko bude. A ti naivní, kteří tímto hnutím opravdu žijí, těch je mi líto, jelikož přejímají něco, co jim není vlastní, a tak si lžou sami sobě. Další nebezpečný rys ekologického hnutí je vymezení některých přívrženců – nejsi s námi, tak jsi proti nám. Představte si, že bych řekl, že se má každý usmívat, protože to vytváří pozitivní atmosféru ve společnosti, a tak bychom to bručounům pěkně spočítali, když nemají zrovna náladu. Asi byste mě měli za blázna, že? Každý má na světě své místo, a ne každý musí být ekolog (v přeneseném významu) a ne každý se musí stále usmívat.
Environmentální problematiku lze rozvést v mnoha rovinách, a tak berte tento text jako provokaci na začátek. Také bych rád vyzval k reakci ty, kteří mají k tématu, co dodat nebo mi mohou vysvětliv, v čem se pletu.