V příspěvku Vánoce v Číně, část druhá jsem popsal události před odjezdem z Wuhanu začátkem loňského roku. Minulý rok uplynul velmi rychle, i když jsme byli takřka celou dobu zavření doma. Možná právě proto. Monotónní režim spojený s železnou pravidelností tento stav umocnil. Ve srovnání s dvěmi předešlými roky v cizině byl ten minulý chudší na zážitky, ale zároveň pro mě byl zásadní z pohledu dalšího směrování. I tak jsem žil ve třech zemích, včetně ČR, takže úplná nuda nebyla. Níže uvádím časovou osu loňského roku, jak jsem ho viděl a prožil já, což reflektuje návrat z Číny a průběh pandemie, a také začátek studia v Nizozemsku.
10.1. Odjezd z Wuhanu (vlakové nádraží Wuchang, směr Peking), na nádraží v roušce a radši taxíkem (již kvůli covidu)
26.1. Výlet po Číně během the Spring festival (zimní prázdniny) zkrácen kvůli propuknutí epidemie; Wuhan uzavřen; neplánovaný odlet z Kunmingu; moje věci zůstávají ve Wuhanu na koleji; v Kunmingu měření teploty v metru, let přes Shanghai, prázdné letiště, rouška je nutností
Přílet do Prahy; kontaktování hygieny, na test prý nemusím; jsem doma
Jaro – první lockdown; psaní bakalářské přece; přeložení závěrečných zkoušek; příprava přihlášek na magistra; práce na hotline (home office)
Léto – rozvolnění; pandemie zdánlivě ustupuje; přijetí na vybrané školy, těžké rozhodování (DTU v Dánsku x Utrecht University v Nizozemsku) > vyhrává Utrecht; dorazil kufr s Číny; příprava na státnice + práce (nyní i kanceláři); státnice asi týden před odjezdem do Utrechtu
28.8. – magické datum; příjezd do Utrechtu; na den přesně v roce předešlém přílet do Wuhanu; v roce 2018 zabydlování se v Uppsale (Švédsko) a “výlet” do Ikei s erasmus partou
Podzim – první blok předmětů na univerzitě; po několika týdnech vcelku normálního života přechází výuka na online režim; tenis je stále povolen; výběr závěrečné práce (= diplomka v českých podmínkách) a následné sestavení jejího plánu
Co mi přijde nejzajímavější na průběhu minulého roku jsem nezmínil v časové ose, ale jde o vnímání pandemie. V dané chvíli jsem si nedovedl představit nebo vůbec nepřipouštěl možné scénáře pro nadcházející období. Zpětně vidím, že takových bodů bylo několik. Tento náhled je bezpochyby umocněn tím, že jsem byl v Číně ještě před masovým šířením nákazy ve Wuhanu a odletem domů v době, kdy se zdálo, že koronavirus se Evropy vůbec týká. Nevím přesné datum, ale již před Vánoci 2019 se kamarád z koleje zmiňoval o novém viru. O měsíc později se vracím do Evropy. Musím sice zkrátit zmíněný naplánovaný výlet a nechat všechny věci ve Wuhanu, kam jsem se plánoval ještě vrátit, ale jsem v domění, že jsem z nejhoršího ujel. Rodina je ráda. Přitom jsem odlétal z Kunmingu, který leží 1500 km jihozápadně od Wuhanu. O pár týdnů později přijde Itálie a rozšíření koronaviru po Evropě. Školy jsou uzavřeny. To mě nijak neomezuje, protože žádnou výuku nemám. Pracuji na bakalářce a začnu s brigádou na hotline. Koho by v té chvíli napadlo, že budu kvůli koronaviru dělat státnice až na konci srpna, a že první semester v Utrechtu strávím převážně u počítače ve svém pokoji. Stejně tak by mě nenapadlo, že o necelý rok od propuknutí epidemie ve Wuhanu se budu vracet domů na Vánoce, nyní ne s rouškou, ale respirátorem. Nedávno se udál zajímavý moment, když Sharon (moje spolubydlící z Číny) mluvila o koronaviru a nazvala ho “covid19”. Bylo to nápadné, protože nyní již číslovku nikdo nezmiňuje. Tento impuls sloužil jako zárodek myšlenky pro sepsání tohoto ohlédnutí za rokem 2020, neboli rokem korony.
Dnešní situaci neberu nijak tragicky. Tím, že můj studijní program je složen hlavně ze samostudia, nejsem omezeními příliš zasažen. Můj milovaný tenis jediný sport, který lze i nadále provozovat. Navíc mi na začátku února začíná jediný předmět v tomto semestru (Neuroscience – cognition, attention and perception). Již před Vánoci bylo oznámeno, že bude online, ale i tak se těším.
Vyhlídky na rok 2021? Radši se nechám překvapit. Úspěch by byl se nechat naočkovat a trochu si užít léto.