Jak lze propagovat blog, webovou stránku nebo nějaký produkt bez používání sociálních sítí? To je otázka, kterou bych rád prozkoumal.
Věděli jste, že si můžete na Instagramu koupit / objednat třeba i dort? Já jsem to nedávno udělal. Zdá se tedy, že produkty všeho druhu se dají propagovat přes sociální sítě. Se službami je to podobné. Co ale osobní blog nějakého studenta, který nepoužívá Facebook? Jak takový člověk může propagovat svojí stránku?
Kdyby se Vám zdálo, že mluvím o sobě, tak jste se trefili. Zatím nemám ponětí, zda je nějaká alternativa. Upřímně mě ale sociální sítě nebaví a nemám zájem na tom je krmit vlastním obsahem. Co tedy zbývá? To nevím…
Již několik let shromažďuji krátká videa z cest, které bych rád sdílel, ale vhodnou platformu jsem zatím nenašel. Na YT jsou tyto videa moc krátká, Instagram by byl ideální, kdyby to nebyl Instagram…Dostali jsme se do situace, kde naprostou většinu všeho, co děláme na internetu mají pod palcem dvě společnosti (Facebook, Google). Co tedy zbývá člověku, který chce normálně komunikovat jako ostatní lidé v 21. století, ale nebaví ho nebo nechce podporovat velké hráče? Zde je hlavní háček.
Vždy jsem podporoval spíše outsidery – již od dětství jsem jako sportovní fanoušek fandil slabšímu týmu a také jsem měl slabost pro záporáky ve filmech (dobro nakonec vždy zvítězí, což je nuda). V posledních letech se tato vlastnost vyznačovala především (podle toho, čeho jsem si vědom) nakupováním potravin v menším prodejnách a shánění věcí v kamenných obchodech namísto nakupování na internetu. Není to tak, že bych se obchoďákům vyhýbal, ale pokud mám jít nakoupit zeleninu a můžu si vybrat mezi Albertem nebo malým arabským obchodem přes ulici, půjde radši do toho druhého. Věřte nebo ne, ale např. tady v Holandsku tolik rozdílů mezi těmito obchody nenajdete. V obou obchodem u pokladny potkáte paní v šátku, ale ta v tom malé “rodinném” obchodě (něco, čemu my říkáme večerka) se na vás aspoň usměje a popřeje vám hezký den. Sice odbíhám od tématu, ale rád bych našel nějakou alternativu i na poli technologií.
Zdá se, že kromě dříve zmíněných společností na trhu nikdo není. Ty menší byly koupeny nebo zničeny konkurencí. Na druhou stranu se není co divit, dělal bych to samé být Mark Zuckerberg. Jako poslední akt mého odporu k sociálním sítím bylo, když jsem si nedávno založil profil na Flickr, abych mohl sdílet vlastní fotky. Je to naprosto iracionální rozhodnutí, jelikož tato platforma byla populární asi před 10 lety a spíše umírá. Na druhou stranu Flickr po dlouhé době změnil majitele, což přináší určitou naději. Dobře, teď jsem dokázal obejít Instagram, ale co dál? Čím déle nad tímto tématem přemýšlím, si uvědomuji, že celá tato stránka je výraz vzdoru.
Pár dalších příkladů ze života
- Na Facebooku jsem nikdy aktivní nebyl, ale na gymnázium bylo období, kdy jsem tam nahrával svoje fotky a přirozeně jsem měl radost, když mi někdo dal palec nahoru. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že kvalita fotky a palce spolu nemají nic společného.
- Tento týden jsem hrál karetní hru známou po celém světě – Card Against Humanity (pointa hry je doplňovat fráze, karty na stole, tak aby byly co nejvtipnější). V této hře se odráží jeden z problémů sociálních sítí. Hra by to byla zábavná, kdyby nešlo pouze o povrchní humor plný vulgarismů. Analogie sociálních sítí spočívá v tom, že tyto platformy jsou teoreticky skvělým nástrojem na spojování lidí a sdílení informací, ale pokud chce člověk brát něco vážně, dočká se pouze povrchních reakcí.
- Co mi ale vadí na FB nebo Instagramu nejvíc je moje vlastní chování. Hned vysvětlím. Mnohem snadněji se dokáži srovnat s tím, že tyto firmy zneužívají naše osobní údaje. Nedokážu ale vystát pocit, když si uvědomím, že namísto toho, abych aplikaci ovládat já, ona ovládá mě. Kluci v Silicon Valley ve spolupráci s neurovědci vyvinuli algoritmy, které stojí za mechanismem mapování našeho chování na sociálních sítí až moc dobře. Proto je nejjednodušší se takové platformy, jako jsou sociální sítě, vzdát úplně.
Otázka na závěr zní, zda a jak moc lidé degenerují díky používání těchto komunikačních nástrojů, a nebo zda tu lidská jednoduchost byla vždy, a tak se jen přenáší do online prostředí, kde se stává více nápadnou…
Dost bylo řečí, odpoutejme se od virtuální reality a pojďme se vrátil do reálného života.