Po necelém týdnu jsem měl čas prozkoumat, z našeho pohledu, překvapivé pojetí pondělní pomlázky (Velikonoční pondělí bylo 5.4.2021). Pomlázka není ale přesné pojmenování, protože holky se na západě nešlehají. Kromě tradičních vajíček, která se i zde malují, tu také mají Paasbrood (velikonoční chleba), což je normální štola. Jednu právě dojídám. Zajímavé je ale to, že na Vánoce pečou také štolu, ale říká se jí Kerststol nebo také Kerstbroad (vánoční chleba). Rozdílné názvosloví si vysvětluji pouze v nutnosti oddělit obě události. Přece by nikdo nechtěl jíst “vánoční chleba” na Velikonoce. K tradici také patří, že děti přinesou pro své spolužáky velikonoční výslužku do školy. Taková výslužka by měla správně obsahovat různé druhy sladkostí, včetně čokoládových vajíček, ale údajně byly sladkosti v některých školách zakázány (vycházím pouze z těžko ověřitelné informace jednoho textu, více jsem nenašel).
Tento příspěvek je ale o jiné tradici, která se váže k Velikonočnímu pondělí. Jde o krekry zvané matze. Jsou úplně bez chuti (sám jsem testoval) a nejčastěji se konzumují potřené vrstvou másla a navrch posypané cukrem. Jakýkoliv jiný prašivý krekr má rozhodně více chuti než tento. Neobsahuje nic jiného než mouku. Když jsem se od spolužačky o této tradici dozvěděl, říkal jsem si, “tak mě Holanďané opět dostali”. Takový pocit nastává po zdánlivém seznámením s odlišnou kulturou, po určitém čase stráveném v cizině, kdy ale zákonitě přijde další z momentů překvapení. Moje prvotní reakce byla spíše posměšná. Spolužačka mi důvod této tradice nevysvětlila a já se nezeptal. Přitom, jak to s tradicemi bývá, se jedná o zajímavý vhled do historie. Jak jsem již naznačil, matze nemají žádnou chuť, a to má také svůj důvod. Původně byla tradice spojená s obdobím Pesach, tedy židovskými oslavami osvobození a odchodu z Egypta, které se časově překrývají s Velikonocemi. Po osm dní mají věřící přikázáno nahradit chléb právě matze (nebo také v holandštině “ongerezen plat brood”, v překladu chléb bez kvasnic). Při těchto oslavách židovská komunita nejen matze pekla, ale také je rozdávala po sousedství. Tímto způsobem si Holanďané oblíbili jejich konzumaci a tradici přejali. Za oblibu matze může také pekárna Hollandia, která s jejich produkcí začala již v roce 1924. Dodnes dodržují košer přípravu a krekry dodávají i do ostatních zemí Západní Evropy a Skandinávie.
I po historické vložce mi není úplně jasné, proč Holanďané tento zvyk převzali. Články, z kterých jsem čerpal zmiňují dva možné důvody: jednak velký počet Židů v předválečném Nizozemsku a dále prostý fakt toho, že si Holanďané matze oblíbili. První důvod mě nepřesvědčil, protože Židé zde tvořili 1,6 % (140 000) celé populace před německou okupaci v roce 1940. Když říkám nepřesvědčil, jedná se hlavně o srovnání s čísly u nás, kde během 30. let žilo přibližně o třetinu více Židů, tedy asi 2,4 % (350 000). Přesný důvod proč se tato tradice v Nizozemsku ujala se asi nedozvíme, a tak tím moje bádání prozatím končí. Jen se ukazuje, že Holanďané jsou opravdu jako houba, která dokáže dobře absorbovat odlišnosti ostatních kultur, o čemž také píši v Korona v Holandsku a kapsalone:
… Co je tedy typické holandské jídlo? …Druhá odpověď byla mnohem zajímavější a upřímně mě pobavila – spolužáci mi odprezentovali jako velmi holandské jídlo kebal s hranolkami, goudou a salátem. Tento speciální kebab má i vlastní název kapsalone. K tomu ještě dodali, že v Holandsku jsou lidé velmi dobří v tom přebírat věci od ostatních a následně z nich vytvářet vlastní produkty. No nevím, ale až tak převratný mi tento nápad nepřipadá.
