Tento článek vydávám zpětně po jeho napsání v druhé polovině srpna 2o21.
TEXT
Jedno je jisté, nesejde na žánru hudby, době a ani lidech, co utváří odvázanou atmostféru, na kterou se dokaží ostatní naladit. Právě sounaležitost druhu tvoří podstatu jakékoliv hudební balady, která lidi zvedne od stolu. Důležitá jsou gesta a porozumnění druhých v rámci kmene. Co kmen, to jiná muzika, za to pohyby a gesta zůstavají jasným neměným prostředkem porozumění. Tím se lidé stejného kmene nebývale uvolní a dochází tak k pocitu blaženosti.
Jsem nyní na návštěvě ve své vlasti a zatím jsem ten čas strávil hlavně v rodinném kruhu. Hned dvakrát v krátké době jsem viděl, jak hudba dokáže rozzářit obličeje mým blízkých. Pokud bereme hudbu jako zábavný prostředek, můžeme říct, že neexistuje nic jako špatná hudba, protože se vždy najde někdo, koho rozpohybuje a najde v ní zalíbení. Není právě to nejdůležitější prvek hudby obecně? Musí nás bavit, a když se nám něco líbí, tak nemusíme přemyšlet. Cítíme to. Hudba je rovněž věcí kultury. Asi bude každý souhlasit, když řeknu, že může být hudba povrchní a prvoplánová a stejně si najde své posluchače. Stejně tak jsou filmy, které jsou pro někoho nesledovatelné zábavou pro druhé. Vracíme s zde ke sdílení stejných prožitků. Pokud nás nějaká hudba ropohybuje, třeba industriální techno nebo hity skupiny ABBA, jde právě o emoce, které v nás taková hudba vyvolá a vědomost toho, že je vedle nás někdo, kdo nám rozumí – cítí stejný rytmus. I tak se najdou nápadné rozdíly dokonce v rámci stejného žánru – zde zmínít zkušenosti z techno scény, kde se najde, pro někoho možná překvapivně, také mnoho rozdílů. Například když jste v klubo mezi tzv. kabátníky, kteří jsou všichni v černém a tváří se důležitě nebo oproti tomu na ilegální párty na poli, kde je každý vysmátý a bezprostředně ventiluje svůj prožitek – rozdává úsměvy.
Co nesmí chybět je alkoholické opojení. Další univerzální klíč k lidské vřelosti, srdečnosti a otevřenosti. Je to možná pohled skeptika a člověka, který nepije, ale ruku na srdce. Když má člověk špičku, je mu hej a a svět nemůže být růžovější. Vlastně děláme to samé, co lidé dělali vždy – kmen se sejde, lidé se opijí a začne se trsat kolem ohniště za zvuků nástrojů, které jsou kmenu vlastní. Obsahuje to vše – hudbu, bratrtsví, opojení, vizuální aspekt ohně (v dnešní podobě disko kouli nebo stroboskop). S nabytou jistotou pohybů, tj. “mlátím sebou sem tam, ruce mi vlají ve vzduchu a při tom se snažím houpat do rytmu” dávám ostatním najevo, co můžou očkávat, a každý je v tom za jedno. A tak je všem dobře – tančí a zpívá se s úsměvem na tváři a hřejivým pocitem u srdce.