Vztah k mediím dnes a dříve
V posledních letech jsem omezil sledování zpráv na minimum. Přijde mi, že dokážu s časem naložit lépe a ty nejdůležitější novinky si ke mně stejně vždy najdou cestu. Tímto také děkuji mým blízkým, kteří zastávají tuto roli informačního zpravodaje. Mám za to, že pokud o něčem nevím, tak to nejspíš nebude moc důležité, protože jinak bych na takovou věc sám narazil přes jiné zdroje než noviny, myšleno rovněž v online podobě, nebo zprávy. Co mám ale rád, je rádio. Před několika lety to pro mě byl Český rozhlas, který v mém životě zastával hlavní mediální složku. Vždy jsem poslouchal rozhlas ráno, a tak jsem činil i ve Švédsku, kde jsem konvertoval ke stanici Al Jazeera. Jejich vysílání kombinovalo pěknou britskou angličtinu a jiný pohled na geopolitickou situaci v porovnání s klasickými západními stanicemi. Zásadní změna v přístupu k informacím u mě nastala v Číně, kde jsem začal ve velkém poslouchat podcasty. Zaprvé jsem narazil na nějaké, které mi opravdu seděly, protože do té doby jsem měl o této scéně jinou představu, a za další jsem byl výhradně sám, takže jsem si tak krátil čas. Zde již nešlo o poslech zpravodajství, ale pořady, které sleduji dosud jsou zaměřené na vědu nebo osobní rozvoj. Mimochodem slovo podcast vzniklo složením iPod + broadcast (= přenos), a to již v roce 2004. Podcasty bych doporučil každému. Můžete najít pořady o téměř čemkoliv, můžete se tak zlepšovat nebo se přímo učit cizí jazyk a obecně jde o velmi nevtíravé medium.
Získávat informace můžeme různým způsobem. Mít přehled o tom, co se kolem nás děje je zásadní pro každého z nás. Krajní tvrzení by znělo tak, že je to součást naší strategie (myšleno lidského druhu), jak přežít. Přinejmenším nám nějaké informace pomáhají v rozhodování, a tak také ulehčují naše bytí. Moc informací může naopak škodit a vést ke stavu, kdy nám rozhodovací proces stěžují. Fakta jsou dále nezbytná pro rozvoj kritického myšlení, které bez znalosti kontextu není možné. Jelikož je člověk druh společenský, přijde mi přirozené, že vkládáme značnou váhu našeho úsudku do zkušeností ostatních. Na základě události, která se stala našemu známému, začneme posuzovat i vlastní situaci. Náhled na realitu se mění. Přístup k informacím je ale problematický. Nechci psát, že dnes je to víc patrné, než kdy dřív, protože přehršel informací, které se na nás nyní valí z online prostoru, by se dříve projevil jinak, ale dopad na fungování lidí by byl obdobný. I tak musím poukázat na očividný trend v konzumaci medií. Mockrát jsem svého tátu slyšel apelovat na našeho dědu, aby tolik nevěřil tomu, co píší v novinách. Náš děda byl pamětník, tedy člověk ze staré školy, kdy platilo, že co je psáno, to je dáno. Aspoň tak jsem to slýchával a tak si to pamatuji. A i když to nemuselo platit doslova, chápu to tak, že dříve byl vyšší standard editorské činnosti a jednotlivé noviny reprezentovaly určité hodnoty. Přehled o dnešní scéně nemám. Je tu ale zajímavější věc – internet. Pár kliky dohledáme cokoliv, a hned tak víme, co se děje na druhé straně zeměkoule. Je to pohodlné a rychlé, co víc si přát? Není těžké si nějakou informaci zjistit, ale její ověření může být složitější. I když nesleduji zprávy, zažívám něco podobného, když hledám návody, rady technického typu, nebo jen recenzi výrobku. Problém je v tom, že na googlu na mě vyskočí 10 stejných článků na stránkách, které jsou obsypány reklamami, ale to co opravdu hledám, se nedozvím. I proto stále vidím knihy jako nenahraditelný zdroj poznání, kde u dobrého kousku můžete očekávat ucelený obraz na danou problematiku ve standardním podání.
Možná by bylo lepší informace na internetu nazývat data, protože bez jejich interpretace se mnohdy stávají bezcenné. Věda trpí stejnou diagnózou. S novými technologiemi máme dat nadbytek, ale je čím dál větší problém z čísel v tabulkách vyvodit něco smysluplného. Dobrým příkladem jsou omics data, která reprezentují genetickou výbavu jedince, ale jejich hlavní princip a zároveň zásadní úskalí spočívá v interpretaci výsledků.
Odosobnění jako nástroj porozumění
Když se vrátím k lidskému vědění, interpretace názorů ostatních jedinců je bezmála důležitá. Co pro nás znamená, že Pepa od vedle si o něčem myslím x nebo y, když je to člověk z jiného těsta. Nedávno jsem dostal zajímavou odpověď od jednoho Brita, když jsem se ho ptal, co má rád životě v Nizozemsku a proč se zde rozhodl studovat. Ptal jsem se ho také proto, že v Nizozemsku dělal i bakaláře. Odpověď byla jasná. Vyzdvihl holandskou kulturu jako méně zaměřenou na peníze, což prý neměl rád na životě v Anglii, kde chtěl každý ukazovat svůj status. Ať už je realita jakákoliv, o několik dní později jsem si po tenise povídal s Portugalcem ve středních letech, který v Holandsku žije 16 let. Bavili jsme se i o povaze a vzhledu Holanďanek. Podle něj jsou velmi krásné, i když tedy nevím, podle čeho tak soudí, ale důležitější věc, kterou zmínil byla jejich povaha. Prý jsou Holanďanky jednoduché a myslí pouze na peníze a status. Můj verdikt nečekejte, jen mě fascinuje, jak odlišné pohledy jsem zachytil. Myslím, že mnoho lidí nevkládá dostatečný důraz do rozboru, nejen toho, co jeho ucho zachytí, ale z jakého zdroje byla informace vypuštěna. Tyto dvě části bychom neměli oddělovat. Když mi máma říkávala: “Tome, je tam zima, vem si na sebe ještě něco”. Co nám zůstane po odečtení mateřských pudů? Měla pro mě taková informace nějakou hodnotu?
Zároveň nemám rád, když se mě někdo ptá, jestli se mi něco líbilo nebo jsem si něco užil. Ať odpovím kladně či záporně, ostatním to fakticky nic neřekne. Samozřejmě, kdo se ptá, víc se dozví (většinou). A pokud začneme nacházet ve zkušenostech našich známých vzorec, můžeme dojít k nějakému závěru. I ve vědě se pokusy snažíme zopakovat, takže si myslím, že v hodnocení lidského úsudku, je tento přístup rovněž namístě. Zkrátka a dobře, chce to nad věcmi uvažovat, a když zrovna přímo s nikým nemluvíme, měli bychom se vždy tázat sami sebe a nebát se tak udělat revizi našich poznatků a náhledu na věc.
Winston Churchill
To improve is to change; to be perfect is to change often.
(Ke zlepšení je třeba něco změnit, k dokonalosti je třeba něco měnit často).