Přesně nevím, co chci tímto článkem sdělit, ale budu se snažit vypíchnout některé paradoxy dnešní doby, které jsou na jednu stranu naprosto pochopitelné, ale přitom se musím ptát proč. Když se něco stane normou a zvykneme si, přestáváme se ptát proč. Přijde mi srandovní, jak každý dneska běhá nebo chodí do posilovny. Sám chodím běhat pravidelně a také cvičím. Běhám, abych si vyčistil hlavu, měl kondici a dobře se pohyboval na tenisovém kurtu. Obdobná situace se týká cvičení, kde mi stačí vlastní váha a žíněnka v pokoji. Samozřejmě, jakákoliv sportovní aktivita nebo fyzická zátěž po skončení navozuje příjemný stav. To díky pocitu zadostiučinění a chemii v mozku (nejde ale o vyplavení endorfinů, jak se lidově říká). I tak mi přijde zvláštní cvičit bez nějakého dalšího záměru. Tréninkem se přeci snažíme nacvičit něco tak, abychom byli dobře připravení na soutěž, zápas, zkrátka na ostrý start. Ale když lidé takový cíl nemají, co nám zbyde? Na jedné straně tu máme běžce a namakance v posilovnách, na straně druhé na světě nikdy nebylo více obézních lidí. V 2016 u nás měla jedna čtvrtina populace nadváhu. Z evropských států z toho vyšlo nejlépe Švýcarsko (těsně pod 20 %). Je tedy běhání móda nebo potřeba? Lidé běhali asi vždy. V Africe do dnes existuje kmen Křováků, který kořit jednoduše uštve. Podle některých by mohl tento způsob být jednou z prvních loveckých strategie vůbec. Poprvé jsem tuto informaci zachytil před mnoha lety v knize Zrozeni k běhu. Je to ale pouze teorie nepodložená archeologickými nálezy, a tak je jinými popírána.
Jak jsme se ale od běhání za antilopou dostali na běhacím pásy v posilovnách? V USA se běhání stalo mainstreamem v 70. letech. Předtím byli jogeři viděni jako podivíni. Dnes se s běžci v ulicích měst setkáváme běžně a nikdo se nediví. Jak nastala tato změna? Může být odpověď tak jednoduchá, že díky městskému životu jsme zpohodlněli, a poté jsme si zase vzpomněli, že pohyb je pro nás docela důležitý? Je to možné vysvětlení, ale vidím v tom více něž jen to. Výhoda jak běhání nebo cvičení je, že si vystačíte sami. A individualisticky naladěná západní společnost tomu jen nahrává. To je aspoň můj pocit ze života v zahraničí (Nizozemsko, předtím Švédsko). Faktem také je, že vás tato zábava nic nestojí.
Nejzajímavější část pro mě zůstává otázka, proč lidé nedělají nějaký opravdový sport a běh či cvičení neslouží jako doplňková aktivita. Analogii najdeme s jízdou na kole. Pro mě je kolo dopravní prostředek. Mnoho Čechů si ale kolo oblíbilo jako hlavní volnočasovou aktivitu, nad čímž se stále podivuji. Situace je o to vtipnější, že jak naše krajina, tak infrastruktura zrovna cyklistice nenahrává. Nějak to ale funguje a život je koneckonců plný protikladů. Oba případy ovlivňuje mnoho faktorů. Lidé mají více volného času než kdy dřív, takže možná sportují i typy lidí, kteří by dříve zůstali u výčepu. Dnes mají 2 v 1 v podobě kola a pár kousků na svlažení. Také jsou lidé víc uzavření do sebe, méně času trávíme v komunitě, a pokud žijeme společensky, jde o úzký okruh přátel. Dalo by se říci, že s během nejdál dojdeš. S volným časem také souvisí možnost výběru. Jakoby téměr nekonečná paleta možností působila opačně. Kdybych chtěl, můžu se zítra přihlásit do curlingového klubu. Udělám to? Asi ne. Spíš si půjdu zase zaběhat. Spolubydlící půjde do posilovny a další kamarád se půjde projít se sluchátky v uších do lesa.
Teď se vracím zase na začátek, protože co se takovému výběhu nedá upřít, je ten jedinečný pocit mysli po skončení. Je to prostředek, jak se co nejrychleji odreagovat a vyčistit si hlavu. Výsledek je zaručený. Navíc, pokud si svojí nenáladu půjdete vybít třeba na tenis, může se stát, že si neužijete ani čas strávený na kurtu, a ještě můžete odpoledne zkazit parťákovi. Za to, když vyběhnete a hlavu máte plnou chmurných myšlenek, nanejvýš poběžíte nerytmicky. Poté přijde ta krásná chvíle, kdy doběhne, najednou jakoby všechny problémy světa zmizely. V mozku je něco jinak. A tak, i když nemám zvlášť vhodnou postavu na běh, někdy mi přijde, že bych mohl běžet bez přestání celé hodiny. To se asi projevují ty geny Křováků. A co vy, jste běžci, chodci nebo páni cyklisté?